Blahořečení
Karel František Josef byl katolíkem, který své náboženské povinnosti plnil od útlého mládí poctivě, upřímně a z hlubokého přesvědčení. Každý den se modlil růženec, bez ohledu na to, jak pozdní hodina už byla. Před každým jídlem pronesl požehnání. Často se stáhl do ústraní kaple, aby před Nejsvětější svátostí “promodlil“ důležitá rozhodnutí.
Snažil se chodit pravidelně
k sv. přijímání a ke sv. zpovědi. Během mše se do sebe pohroužil s tak velikou intenzitou, že když do něho někdo štouchl, vůbec to nevnímal. Byl bailivem řádu maltézských rytířů, členem mariánského bratrstva a nosil škapulíř. Často se modlil litanie k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, Panně Marii a sv. Josefovi. Pěstoval zbožnost k andělům, zvláště archandělovi Michaelovi. Svou rodinu zasvětil Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a poté sv. Josefovi.
Anatol France napsal: “Císař Karel byl jediný muž v čelné pozici, který vyšel z války čestně. Ovšem byl to světec a nikdo ho neposlouchal. Upřímně si přál mír, a proto jím svět pohrdl. Nabízel nádhernou šanci, která byla promarněna.“
Krátce po jeho smrti byly činěny pokusy o jeho blahořečení, které po zázračném uzdravení řádové sestry Marie Zity Gradowské vyvrcholily jeho blahořečením dne 3. 10. 2004 (vlastní proces započal 3.11.1949) Janem Pavlem II. v Římě. Při této mši řekl: „Nejdůležitějším úkolem křesťana je hledání, rozpoznání a následování Boží vůle v každé záležitosti. Křesťanský státník, císař a král Karel I. přijímal tuto výzvu každý den. V jeho očích byla válka něčím děsivým. Uprostřed vřavy první světové války se usilovně snažil napomáhat mírové iniciativě mého předchůdce Benedikta XV.“
V hodnocení jeho osoby byly brány v potaz tři aspekty: mírové úsilí, sociální zákonodárství a hluboká zbožnost císaře.
I když byl Karel profesí politik, kritéria, která církev používá k rozhodnutí o jeho blahořečení, politická nejsou. Prohlásit blahoslaveným panovníka neznamená ocenit výsledky podle pozemských měřítek, ale posoudit, v jakém duchu se snažil dostát svým povinnostem, naplnit poslání. Blahořečení je odměnou za způsob, jímž kandidát projevoval křesťanské ctnosti ve společenském i soukromém životě. A Karel Rakouský byl velký křesťan v kruhu své rodiny i ve způsobu, jímž jako císař vládl. Jeho nevlastní babička arcivévodkyně Marie Terezie, která žila až do jeho smrti v jeho blízkosti, prohlásila: „ Karel je světec. Žil jako světec a jako světec zemřel.“
Dne 12. 4. 2003 Jan Pavel II. uveřejnil v dekretu, prohlašujícím Karlovy ctnosti za hrdinské:
“Byl mužem velké morální integrity a pevní víry, jenž vždy hledal jen to nejlepší pro své národy, a všechny své panovnické činy konal v souladu se sociálním učením církve. Držel se ideálů spravedlnosti a míru a neochvějně směřoval ke svatosti. Byl příkladným křesťanem, manželem, otcem i panovníkem.“
Salcburský světicí biskup Laun doporučil sjednocující se Evropě císaře Karla za patrona: „Pro dnes již sjednocenou a stále se srůstající Evropu by se mohl stát vhodným patronem...Blahoslavený nebo svatý císař Karel může sehrát pro Evropu významnou duchovní roli.“
Den památky blahoslaveného Karla byl stanoven na 21. říjen, výroční den jeho svatby.
Dne 1. 5. 2011 došlo k blahořečení Jana Pavla II., výjimečné osobnosti naší doby.
V tentýž den měsíce 
Panny Marie, na svátek Božího milosrdenství, byly slavnostně předány relikvie císaře Karla do kaple kostela Palladia země české ve Staré Boleslavi - Brandýse nad Labem - městě, kde bývalý císař nějaký čas bydlel a které si velice oblíbil. Má tento slovanský Sv. otec a náš posledním král, císař Karel něco společného?
Blahoslavený Jan Pavel II. měl ke Karlovi Rakouskému osobní vztah, proto ho v roce 2004, na konci svého pontifikátu, blahořečil s radostí. Jeho otec dal prý svému synovi Karlovi Wojtyľovi jméno i na památku tohoto císaře, od kterého jako důstojník 56. pěšího pluku c. a k. armády získal medaili s jeho portrétem za statečnost. Když po mnoha letech Jan Pavel II. přijímal bývalou císařovnu Zitu, manželku císaře Karla, ve Vatikánu, řekl jí: „ Jsem šťasten, že mohu pozdravit panovnici svého otce.“ Pro papeže bylo proto Karlovo blahořečení i otázkou synovské úcty.
20. prosince 2003 Svatý Otec podepsal dekret vyhlašující zázračné uzdravení sestry Marie Zity Gradowské.