Karel I.

 O posledním císaři Karlovi toho v povědomí lidí v naší zemi je známo velmi málo.

Pro většinu národa byl to příslušník cizího panovnického rodu, který vládl poměrně krátce. Méně víme o jeho životě, plánech, věrnosti Bohu a lásce k českému národu. Hovořil dobře česky. Často a rád pobýval v Čechách (studoval v Praze, vojenskou službu absolvoval v Brandýse nad Labem,  přebýval ve  Staré Boleslavi, na zámku v v Zákupech aj.). Přestože nebylo vyhověno jeho žádosti o azyl v nově vzniklém Československu, o který žádal, osud a vývoj v českých zemích mu ležel na srdci a při svém bolestném umírání obětoval své utrpení i  modlitby až do posledních dnů svého nedlouhého života i za český národ.

        Blahoslavený Karel je poslední z českých králů. Po sv. Václavovi je druhým panovníkem českých zemí, který došel blahoslavenství. S knížetem Václavem je také spojen přemyslovskou krví. Oba panovníci byli nositeli míru a usmíření.

        V nebi máme přímluvce, na něhož v prosbách o náš národ zapomínáme. Důležitý je především Boží pohled -  všichni jsme bratři a sestry v Kristu, kteří si v síle Božího milosrdenství máme vzájemně i přes hranice smrti pomáhat.

        Blahoslavený Karel měl velkou úctu k Palladiu země české  ve Václavově Staré Boleslavi, když v nedalekém Brandýse nějakou dobu pobýval. Jistě přemýšlel o historii českého národa i v souvislosti se sv. Václavem a sv. Ludmilou, velikými patrony země české,  které ctil a jejichž dědicem také byl.